Zde si můžete stáhnout nabídku farní adventní přípravy pro naše děti. Právě nyní v adventu můžeme i takto děti učit udělat něco navíc pro Pána nezištně a bez potřeby nutné zábavy a okamžité odměny!

Děti mají k dispozici soutěžní arch, který si budou po celý advent zdobit za splněné adventní výzvy a doplňovat samolepkami za účast na rorátních i nedělních bohoslužbách.

Rorátní mše svaté budou ve farním kostele nejen v pátek večer, ale i v úterý a ve čtvrtek ráno – budou začínat v 6:30 hodin a budou obohaceny o úvodní průvod s lampičkami a o promluvu s příběhem pro děti. Stejně bude probíhat rorátní mše svatá v sobotu ráno v Žilině od 8 hodin (s výjimkou této soboty – pouť).

Soutěžní archy budou vyhodnoceny a účastníci odměněni při poslední rorátní mši svaté v pondělí 23. prosince.

Soutěžní arch si můžete stáhnout zde:

Adventní výzvy pro každý den jsou přejaty z webu brněnského katechetického centra, můžete si je stáhnout zde:

Celý projekt, kterým jsme se nechali inspirovat a který využíváme, je ke dispozici zde: https://kc.biskupstvi.cz/nadeje-v-jezisi-adventni-projekt-2024/

Pro povzbuzení k prožívání adventu v našich rodinách spolu s dětmi zde nabízíme především pro úvod adventu následující příběh – podobný těm, které se budou číst při rorátních bohoslužbách:

PŘÍBĚH

Je první adventní neděle. Rodina Volných si přináší z kostela požehnané věnce. Tatínek hned po obědě sedá do auta a odváží největší z nich do domova pro seniory. Další věnec zůstává doma a třetí vezme zítra maminka do kanceláře podniku, kde pracuje.

Venku by se dalo čekat zimní počasí, ale je tam teplo a svítí sluníčko. Osmiletý Jeník vybíhá na zahradu a s novou koloběžkou se honí po pěšinách se psem Lobem. O dva a tři roky starší Eliška a Terezka usedají s maminkou ke stolu a pročítají recepty na cukroví. Je to někdy až vzrušená debata, které cukroví se letos bude péct.

Krásný den končí modlitbou u adventního věnce. Když udělají všichni závěrečný kříž, tak se maminka ptá: „Kdo zítra ráno vstane na roráty?“

Obě holky skloní hlavy. Ví, že by měly do kostela jít. Alespoň na první roráty určitě. Jenže už vstát do školy je pro obě děvčata tak těžké… A do kostela by musely opustit lůžko ještě o hodně dřív.

Jeník zamumlá: „Já bych vstal na roráty, ale když nejdou holky, tak nepůjdu taky.

Můžeš jít se mnou,“ nabízí se maminka, ale Jeník se vymlouvá: „Kdyby šly holky…“

Maminka je z toho smutná, ale nechce děti nutit, a proto je posílá spát.

V té době procházejí dva muži prázdnou ulicí kolem domku Volných. Jeden z nich si všímá koloběžky, kterou Jeník nechal pohozenou na chodníku. „Ta by se hodila Lojzíkovi od bráchy. Má už tu svoji starou a vychozenou.“

„Je fakt hezká,“ přizvukuje starší z mužů, „a je tu jen tak pohozená.“

Mladší mu šeptá do ucha: „Branka je zamčená, ale ten plůtek lehce přelezu.“

Muž je mladý a šikovný a plot není vysoký. Brzy je na zahradě a sahá po koloběžce. V té chvíli se však vyřítí od domu vlčák. Divoce štěká a běží ke zloději, který už má koloběžku v ruce. Pouští ji a chce zachránit sám sebe před útokem psa. Přelézá plot, ale pes ho stačí chytit za nohavici. Zdá se, že ho zvíře stáhne na zem. Přiskakuje však druhý muž a táhne prchajícího zloděje k sobě. Jeho kalhoty se trhají, psovi zůstává v tlamě látka. Chlap se překuluje a padá na zem vedle plotu na ulici. Zasykne bolestí, ale vstává a prchá prázdnou ulicí do bezpečí.

To už je na zahradě tatínek, kterému se nezdálo štěkání psa. I teď ještě hlídač zuří a nejraději by přeskočil plot a pronásledoval zloděje.

Na zahradu vychází celá rodina a děti i rodiče hladí psa. Tatínek jim ukazuje koloběžku, která leží pohozená vedle plotu. „Lob zloděje zahnal. Utrhl mu přitom kus kalhot. Kdyby pes nepřiběhl, tak už by byla koloběžka pryč.“

Maminka hocha plísní: „Proč sis ji neuklidil. Tolikrát jsem ti už říkala, že nemá na zahradě nic volného zůstat.“

Tatínek chválí psa: „Lobe, jsi dobrý. Určitě se ti nechtělo z boudy. Už jsi pěkně spal. Ale když jsi uslyšel zloděje, tak jsi vyběhl a zahnal jsi ho.“

Doma se nikomu nechce jít do postele. Děti s tatínkem sedí u stolu v kuchyni, maminka chystá něco dobrého pro Loba. Přitom si povídají o tom, co se na zahradě stalo.

Maminka dává do misky voňavou dobrotu pro psa a přitom říká: „Lobovi se z boudy nechtělo, ale vyběhl a zahnal zloděje. Je lepší než vy. Vám se také ráno z postele nechce, ale vy nevyběhnete a do kostela za Pánem Ježíšem nejdete.“

U stolu je naráz ticho. Po chvíli prudce vstává Jeník a slibuje: „Ráno vstanu, budu jako Lob.“

Holky na sebe pohlédnou a pak jednohlasně prohlásí: „My vstáváme taky.“

Maminka je chválí a dodává: „Budeme se modlit za lidi, kteří jsou v nebezpečí. A třeba tak někoho zachráníme, jako Lob zachránil nás.“

Ráno v kostele kráčejí Terezka, Eliška i Jeník v průvodu a jejich světélka prozrazují, že jsou tu kvůli Pánu Ježíši, který se nám už brzy narodí.