Po úvodním pozdravu
Dnešní mše svatá bude poněkud neobvyklá tím, že v ní nezazní jedno celé kázání, ale několik vstupů během celé liturgie, které upozorní na přítomnost Božího slova ve mši svaté.
Hned úvodní pozdrav „Pán s vámi“, který jsme slyšeli a opětovali, je slovem Písma – tak zdravil i archanděl Gabriel Pannu Marii při zvěstování: „Pán s tebou!“ Vskutku, Boží slovo nás ujišťuje, že Pán je s námi – vždycky a stále a mimořádným způsobem při slavení mše svaté. Abychom mohli být i my s ním, vstupme do společného slavení s touhou odevzdat jeho milosrdné lásce všechny překážky našich srdcí, aby nás jeho proměňující moc uzdravila.
Tys přišel jako Otcovo Slovo, abys k nám promlouval o Boží lásce, Pane, smiluj se nad námi!
Svým slovem jsi zvěstoval pokání, uzdravoval nemocné i křísil mrtvé, Kriste, smiluj se nad námi!
Mocí svého Ducha nás proměňuješ a přivádíš k obrácení, Pane, smiluj se nad námi!
Před prvním čtením
Nyní zazní úryvek z doby, kdy Židé obnovovali zemi a Jeruzalém po návratu z babylonského vyhnanství. Součástí této obnovy bylo opětovné čtení Mojžíšova zákona spolu s výkladem, aby lid slyšel, co Hospodin uložil jejich předkům a jim samotným. Byla to vlastně bohoslužba slova podobná té naší, kterou nyní zahajujeme: čtenář stál na vyvýšeném místě – jako dnes u ambonu – ; předčítal a lid poslouchal. Rozdíl je v tom, že tehdy lid stál venku od svítání až do poledne a s dychtivostí naslouchal tomu, co Bůh chce říci do jejich života. Kéž by něco z této obnovené touhy vládlo či dnes zavládlo i v našich srdcích při naslouchání Božímu slovu!
Po druhém čtení
V prvním čtení jsme také slyšeli, že lid povstal, když znalec Písma Ezdráš otevřel knihu zákona. Pro nás se Mojžíšův zákon naplňuje v Ježíšově zákonu lásky, sepsaném v evangeliu. Proto za chvíli při pozdvihnutí evangeliáře povstaneme – z úcty ke Kristu, který ve svém slově přichází do našeho shromáždění.
Po evangeliu
Dnešní úryvek evangelia nás uvádí do běžné židovské praxe předčítání Písma v synagogách: dospělý Žid předstoupil, rozvinul svitek a přečetl – nejprve z Tóry, pak z proroků. Ježíš postupuje dle zvyklostí, ale současně je zásadně překonává: po citaci úryvku z proroka Izaiáše totiž pronáší odvážná slova: „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Dnes! Ježíš je naplněním Starého zákona, očekávání Izraele i celého světa! Ježíš je tím pomazaným, který přichází otevřít pro nás milostivé léto – a to opět zcela zvláštním způsobem právě dnes, v tomto Jubilejním roce, kdy čteme tento úryvek. On osvobozuje, on uzdravuje, on odpouští, on přináší radost do našich životů. Všimněme si ovšem ještě jednou oné jediné Ježíšovy vlastní věty: Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli. V původním textu stojí totiž doslova: „naplnilo se ve vašich uších“ – to znamená, že Písmo se naplňuje, uskutečňuje tehdy, když mu nasloucháme, protože je o nás a pro nás. Asi podobně, jako když nějaká látka reaguje s jinou: teprve v kontaktu s tou druhou se dá všechno do pohybu, uvolní se energie, změní se složení, vznikne něco nového… A tak i Písmo se aktivuje teprve v kontaktu s naším nasloucháním: tehdy působí proměnu, tehdy vzniká něco nového! Tak to zakusili navrátivší se Izraelité dle zprávy v prvním čtení, tak to zakoušeli mnozí Ježíšovi posluchači na mnoha místech a dále všichni ti, kterým Boží slovo zasáhlo do života. „Dnes“ se naplnilo – přejme si zakusit tuto proměňující moc Ježíšova slova! Objevíme ji tehdy, máme-li ochotu mu naslouchat s tím, že může a má změnit náš život – dle příkladu lidu v první čtení, kteří poslouchali „s napětím“ – věřili, že je v Božím slově důležité poselství a síla pro jejich životní situaci.
Před prefací
Následuje hlavní modlitba mše svatá – eucharistická modlitba, při níž promění Pán chléb a víno ve své Tělo a Krev. Je složena z mnoha úryvků a svědectví Písma svatého, zvláště ta dnešní delší úvodní část po zpěvu „Svatý“ (4. anafora). A dodejme, že právě tento společný zpěv církve je složen ze dvou hlavních textů Písma: 1. Třikrát „Svatý“ volají serafové při zjevení Boží přítomnosti proroku Izaiášovi – pro nás je to poukaz na svrchovanou a božskou svatost toho, který nenápadně sestupuje na oltář. 2. Zvolání „Požehnaný, jenž přichází ve jménu Páně, hosana na výsostech“ přejímáme od izraelských poutníků, kteří vítají Krista Pána při jeho slavném vjezdu do Jeruzaléma, kam přijížděl zemřít pro naši spásu. Vítáme ho i my s nadějí a s vděčností, že přichází nyní, aby i na nás uskutečňoval to, co nám získal svou smrtí a vzkříšením.
Po pozdravení pokoje
Zpěv o Božím beránkovi provází obřad lámání eucharistického chleba. O nevinném beránkovi, který v tichosti snáší trest k smrti za hříšníky, rozpráví už prorok Izaiáš. A byl to později Jan Křtitel, který svým učedníkům ukázal na Ježíše se slovy: „Hle, Beránek Boží…“ Jeho slova nás provázejí nyní, když jimi vyjadřujeme Pánu svou vděčnost a vykoupení, ochotu se sklonit a úžas nad pokornou láskou našeho Spasitele, jehož smíme přivítat ve svatém přijímání. Proto odpovídáme slovy pohanského setníka: „Pane, nejsem hoden, abys vešel pod mou střechu, ale řekni jen slovo…“ Pán chválil jeho víru nad víru všech v Izraeli. S vírou v Kristovu přítomnost přistupujeme i my k eucharistickému stolu – jako blahoslavení – tedy šťastní, kteří jsou pozváni k Beránkově hostině, jak provolává Zjevení Janovo, poslední kniha Bible. Takto tedy Pán uzdravuje i naše duše.