Sestry a bratři,

biskup Martin nás tedy pozval k cestě pouští této postní doby; je to v zásadě pozvání Božího slova, které jsme vyslechli. Poušť – to, pravda, nezní tuze vlídně, je to místo, kde se ani moc žít nedá… Raději bychom asi nějakou tu rajskou zahradu, jak o ní byla řeč v dnešním prvním čtení. Jenže ouha – právě zde, v ráji, kde měl člověk všechno, došlo k fatálnímu prvotnímu hříchu na základě ďáblova pokušení. Už v ráji se totiž člověk musel svobodně rozhodnout, jestli se přidrží Boha, nebo se postaví proti němu. Tento počáteční pád lidstva nás tedy upozorňuje – a my bychom si to měli řádně přiznat – že jsme křehcí, nestálí, slabí a ohrožení, pokud jsme bez Boha a jeho záštity. A tak je pro nás poušť velmi užitečná: v postní době se snažíme o nějakou střídmost, sebezápor, ztišení, obnovu modlitby… a v tomto diskomfortu, v tomto úsilí a překračování sebe vždy vystupují na povrch naše slabosti. A navíc jakmile se chceme posunout, vyrůst ve vztahu k Bohu, rozhodnout se znovu pro něj, ďábel je v pozoru: dokud se sebou nic moc neděláme, je v klidu, protože nás má zapasované do našich slabostí a průměrností; ale jakmile zatoužíme po změně, usiluje všemožně o to, aby nás svedl a nepustil výš – podobně jako v ráji.

Poté, co Ježíš začal své veřejné působení při křtu v Jordánu, byl vyveden Duchem na poušť a ďábel, který se cítil ohrožen, usiloval Krista Pána přemoci svým pokoušením – chtěl především nabourat jeho identitu Božího Syna, o které ho ujistili Otec při křtu, chtěl ho oddělit od Otce, aby spoléhal na sebe, a nikoli na Něho… Všimněme si, že Pokušitel začal ofenzívu, až Ježíš vyhladověl – tehdy, když jsme nejslabší, zaútočí s plnou silou. Ježíš ve svém lidství a synovství obstál, jako nový Adam napravil neposlušnost toho prvního z ráje, jak nám zdůraznil svatý Pavel ve druhém čtení.

My jsme se stali ve křtu Božími dětmi, Bůh nás přijal za vlastní. A tak je postní doba pro nás vždycky pobídkou k obnově křtu, tedy k růstu v našem Božím dětství, ve vztahu ke Kristu, do plnosti života. A tak je ďábel vždycky v pozoru, protože mu chceme uniknout. Poušť tedy pro nás znamená, že se v přiznané a prožívané slabosti chytíme Pána, abychom s ním zvítězili.

Letos v naší farnosti prožíváme přípravu tří katechumenů na křest – to bude více tématem o třetí, čtvrté a páté neděli postní. Ve farnosti však také probíhá příprava k přijetí svátosti biřmování – a to je téma, které chceme prožít i při dnešní liturgii.

Biřmovanců se připravuje 45, většina z nich je ve věku 16-19 let. Někteří se dnes omluvili, že nemohou přijít, někteří nepřišli – asi měli strach, že tu budou muset nastupovat dopředu do řady jako v tělocviku… Ale většina z vás dnes přišla, z čehož mám radost.

Milí biřmovanci, vaše příprava vlastně znamená, že činíte kroky v růstu vztahu k Bohu, že se chcete nějak posunout ve víře apod. A tak znovu zdůrazněme, že ďábel je v pozoru: chce vás odradit, abyste to vzdali, chce vás zatáhnout do starých kolejí a přebít Boží hlas pokušeními a nejistotami vašeho srdce. To je vaše poušť, na kterou jste nyní od října vyvedeni, poušť, v níž zápasíte s vlastními slabostmi, bojujete o rozhodnutí pro Boha a o touhu po jeho lásce.

A tak vám chceme jako farní společenství v tomto pouštním boji pomoci – příkladem a především modlitbou, a to i při dnešní mši svaté, ale také po celou dobu vaší další přípravy. V obětním průvodu dva z vás přinesou košíky s obálkami od každého z vás, do nichž jste napsali něco málo o sobě a o své přípravě ke svátosti biřmování. Zvu farníky, kteří se rozhodnou za vás modlit až do udílení svátosti biřmování 26. září, aby přišli po mši svaté k levému bočnímu oltáři: každý z nich dostane jednu zmíněnou obálku od jednoho biřmovance, aby trošku věděl, kdo je ten, za koho se modlí. Tyto obálky si lze vyzvednout i v dalších dnech a týdnech, ale vždycky jen přese mne, aby v tom byl pořádek. Není to modlitba rodičů za své děti ani kmotrů za své svěřence, ti mají svůj specifický úkol. Jedná se o modlitbou farníků, takže samozřejmě mohou přijít i vaši rodiče a „vytáhnout“ si někoho jiného z vás k modlitbě. Chceme vám takto pomoci duchovní zbraní modlitby v tomto boji na poušti vaší přípravy.

Kromě toho je před pravým bočním oltářem nástěnka a na ní v plamíncích vaše křestní jména. Je to připomínka, že jste mezi námi a že na vás chceme pamatovat. Do krabičky pod nástěnku je možné vhazovat úmysly k modlitbě – ty můžete psát vy nebo vaši blízcí nebo kdokoli z ostatních – úmysly za vás biřmovance. Budeme se za ně modlit při našich modlitebních setkáních. U nástěnky je také k vyzvednutí modlitba za biřmovance – pro kohokoli z farníků, kteří se i takto mohou za vás přimlouvat. Na nástěnce ještě přibudou pozvánky k našim společným modlitebním setkáním: tím nejbližším je křížová cesta vás biřmovanců, která proběhne v pátek 27. 3. po večerní mši svaté – ještě vás na to budeme upozorňovat při přípravách. Dále budete pozváni ke svatodušní vigilii a dalším programům pro vaši víru, včetně duchovní obnovy.

Sestry a bratři, vstupme s odhodláním do pouště postní doby, v níž nás Kristus vyzývá k pokorné bdělosti, s níž se ho budeme držet při všech nejistotách, slabostech, pokušeních a zápasech o střídmost a vítězství lásky. Modleme se za sebe navzájem, aby naše postní obrácení k Pánu přineslo nám i našim bližním trvalé plody.