Velikonoce
Categories: víte že, zamyšlení

Velikonoce “svátek svátků”

duchovní slovo jáhna Antonína Urbana

Blíží se nejvýznamnější svátky církevního roku – Velikonoce. Všichni se jistě připravujeme a vše (včetně svých duší) čistíme a připravujeme na příchod našeho Pána Ježíše Krista. Následující řádky chtějí přispět k naší duchovní přípravě na prožívání Velikonoc a proto dát několik podnětů k zamyšlení a prožívání jednotlivých dní.

Připomeňme si nejprve slova apoštola Pavla: „Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus. Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života“. (1. list Korinťanům, 15, 16-22)

Květná neděle

Svatý týden začíná mimo presbytář (kněžiště) slavnostním vstupem o Květné neděli, který naznačuje, že následujeme Pána na cestě utrpení a účastníme se Jeho kříže, abychom dostali podíl na vzkříšení a Jeho životě. Obě témata Kristovo utrpení a vítězství v podobě našeho vykoupení jsou v průběhu celých velikonoc propojena. Průvod s ratolestmi („kočičky“) připomíná slavný Ježíšův vjezd do Jeruzaléma. V evangeliu se čtou pašije, připomínající Ježíšovo utrpení. Chceme-li prožít velikonoční týden s hlubokou opravdovostí, pak jej prožíváme celý včetně účastí na všech bohoslužbách (pokud nám to zdravotní stav, pracovní a rodinné povinnosti dovolí)  a zapojením do adorací a pozorně slyšíme v úvodu slova:  „Dnes jsme se shromáždili, abychom s celou církví vstoupili do slavnosti velikonočního tajemství našeho Pána“. Tím se poukazuje na to, že utrpení našeho Pána má svůj cíl v jeho zmrtvýchvstání a v našem vykoupení, které se slaví o velikonoční noci.

Zelený čtvrtek

Název zelený čtvrtek je  od pokrmů zelené barvy, neboť se v ten den vařila hrachová polévka a špenát, tedy něco zeleného. Obřady  začínají večer mší svatou na památku ustanovení svátosti oltářní (mše svaté) a kněžství. Zkusme si uvědomit velký dar mše svaté. O velikonocích si  židé připomínají vysvobození z otroctví v Egyptě (my křesťané pak z otroctví hříchu). Ježíš byl žid, ale při poslední večeři udělal oproti židovským zvykům několik důležitých změn: 1) Ježíš oslavil velikonoční večeři o den dříve (jako my bychom slavili Nový rok na Silvestra) – proč? Vykrvácel na kříži na velký pátek – v den, kdy se v Jeruzalémském chrámě obětovaly tisíce beránků. 2) Ježíš slavil s chlebem a vínem, ale na stole chyběl beránek. Proč? Tím beránkem se stává sám.  Jan Křtitel o něm prohlásil: „Hle beránek boží, který snímá hříchy světa“  (Jan 1,29). 3) Ježíš nad chlebem a vínem prohlásil: „Toto je moje tělo … toto je moje krev“. (Lk 22,19-20). Od tohoto okamžiku se děje stejná proměna při každé mši svaté.  4) Ježíš spojil lámání chleba s vlastní osobou. Lámal chléb, aby ho rozdělil mezi všechny apoštoly, takto láme i své tělo, aby je rozdělil mezi nás. 5) Poslední změna spočívala v Ježíšově příkazu „To konejte na mou památku“ (Lk 22,19). To vše se dnes opakovaně děje skrze kněze při každé mši svaté. Proto na Zelený čtvrtek mají kněží svátek.  Obřad mytí nohou připomíná Ježíšovu  přípravu apoštolů k následování Ježíše v jeho cestě kříže a hlavně aby na tuto cestu byli připraveni vnitřním obmytím od svých hříchů. To platí i pro nás.  Obřad pak připomíná i to, že k následování Krista patří také služba potřebným. Na konci mše svaté, která vyzařuje atmosféru večeřadla, se eucharistický Kristus pod podobou chleba přenáší v novojičínském farním kostele do vedlejší Justinské kaple, upravené jako Getsemanská zahrada. Adorace tvoří přechod k Velkému pátku. My jsme zde s Ježíšem v jeho agonii před utrpením Velkého pátku.

Velký pátek

Na velký pátek církev dle prastaré tradice neslaví mši svatou a prožívá přísný půst od masa a půst újmy. Velkopáteční obřady mají tři části: 1) Bohoslužba slova, která vrcholí ve čtení nebo zpívání pašijí, 2) Uctívání svatého kříže, 3) Svaté přijímání, kdy po modlitbě Otče náš přijímá kněz a věřící svaté přijímání, které zůstalo ze mše svaté na památku poslední večeře na Zelený čtvrtek. Zkusme se na kříž podívat v tento den hlouběji než obvykle. Vertikála (kolmé rameno kříže)  je spojnicí mezi Bohem a člověkem, Horizontála (vodorovné rameno kříže) je spojnicí mezi lidmi vzájemně se středem v Ježíši Kristu. K rozjímání před křížem máme jistě mnoho podnětů. Mně se jako podnět líbí následující úvaha: „Ježíš chce jít se mnou, když pláču, když tápu a nevím kudy kam. Ježíš chce být se mnou, když udělám chybu, když zhřeším. Ježíš chce být se mnou, když mne opustila blízká osoba, když jsem nemocný, když mne vyhnali z domova, když mi zemřeli nejbližší. Člověk žije v rozporu žízně po životě a bolesti a smrti – Ježíš obě roviny spojuje a sám dává jim smysl. Bere na sebe utrpení, bolesti a smrt, aby nás osvobodil od smrti hříchu, tím, že jej vzal na sebe a nechal se odsoudit za naše hříchy, aby nám byly odpuštěny. Kříž se svým utrpením se stává cestou k životu. Za ním je záblesk vzkříšení – přístup k novému životu!

Bílá sobota

Bílá se nazývá, protože si katechumeni tento den připravují svá křestní roucha, která jsou bílé barvy. Křesťané přicházejí k Božímu hrobu, a rozjímají o utrpení a smrti Krista. Je to den ticha před Bohem, který sám jakoby ztichnul v očekávání vzkříšení. Pak se západem slunce začíná tzv. Velká noc, ve které křesťané bdí, protože prožívají vigilii, ve které znovu prožijí všechny velikonoční části utrpení, smrtí a vzkříšení našeho Pána jakoby v jednom celku obřadu, symbolů a bohoslužby, které mají proměnit Ježíšovu smrt v jeho slavné vzkříšení.

Velikonoční vigilie má čtyři části: 1) Bohoslužba světla, obsahující požehnání ohně, který symbolizuje Krista – Světlo světa.  Dále zapálení od ohně velikonoční svíce – paškálu a rozžíhání svící v celém kostele věřících, kdy za tohoto světla se zpívá  velikonoční chvalozpěv nad svíci tzv. Exultet (Zajásejte). 2) Bohoslužba slova, ve které probíhají dějiny spásy, jinými slovy co Bůh vykonal pro záchranu a spásu nejen Izraele, ale každého z nás (7 čtení ze Starého zákona, 1 epištola z Nového zákona a evangelium). Významné je čtení o přechodu Rudým mořem a pak vyvrcholení ve čteních o Kristově zmrtvýchvstání, která jsou jakoby uvedena chvalozpěvem  –  Sláva na výsostech Bohu, při kterém se zvoní, rozžíhají svíce na oltáři a světla v kostele. 3) V bohoslužbě křtu se po zpěvu litanií  ke všem svatým žehná voda ve křtitelnici, obnovuje se křestní slib, případně se křtí katechumeni a kropí požehnanou křestní vodou všechen Boží lid. 4) Bohoslužba Eucharistie – Ježíš opět přichází ve své oběti lásky mezi nás pod podobou chleba a vína, aby se nám dal za pokrm.

Neděle vzkříšení – slavnost zmrtvýchvstání Páně

Velikonoční neděle - Vzkříšení Krista

Je to nejvýznamnější den v církevním roce. V tento den se také žehnají velikonoční pokrmy. Co to znamená být vzkříšen? Tělesně – nesmrtelnost, duševně – osvobozen od hříchu a duchovně – spojení s Bohem na věky. Apoštol Pavel to popsal takto: „Jestliže ve vás přebývá Duch toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, pak ten, který vzkřísil Ježíše Krista z mrtvých, oživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha, který ve vás přebývá“. (Řím 8, 11).  Jinými slovy nám Ježíš otevřel bránu do nebe. Zkusme si to znázornit na příkladu. Představme si květinky, které se rozhodly na sebe naházet beton, protože se jim nelíbilo, že na ně moc svítí slunce a padá déšť. Obdobně jsme si zavřeli nebe naházením betonu hříchu (Jako důsledek prvotního hříchu a naše svobodné rozhodnutí, že se nebudeme řídit Boží vůlí, ale vůli svou) na sebe, tím, že jsme si chtěli sami rozhodovat o tom, co je dobré a zlé. Ježíš sestoupil až pod ten beton hříchu do pekel a beton rozrušil zespodu, abychom mohli růst k věčnosti a opět přijímat světlo Boží lásky a vláhu darů Ducha svatého.

Print Friendly, PDF & Email
close

Nenechte si ujít novinky z webu