Zápisník z pouti do Polska

Jana Machovská

5.května

Sever Polska se stal tím  pravým cílem naší pouti v roce 2022 se zakončením cesty na velký svátek Panny Marie 8.5.2022 v Čenstochové.

Na cestu jsem měla osobního strážce  Marušku. 5.května mě nastavený mobil probudil ve 3 ráno a já Marušku. Po relativně bohaté snídani beru kufr, a jde se. Neprší! Na stanovišti autobusu jsem byla první, nástupiště se postupně   zaplňovalo napolo spícími poutníky. Autobus s řidičem Pavlem Davidem přijel na minutu přesně. Kdo s ním v minulosti jel, nechce již nikoho jiného.

Autobus se rozjel, během jízdy se představil náš průvodce František Vašek, a jak jsme zjistili později, chodící Ottův naučný slovník Ještě několik zastávek a jako poslední nastoupily holky Haťanky a již nás bylo 50. Společná modlitba Svatého růžence s otcem Aloisem Peroutkou zahájila naši cestu do Polska, modlitba a  požehnání na cestu  nás scelily do skupiny  poutníků.

Ke slovu se dostal pan František. Většině z nás chyběl kus nedospané noci, a tak hrozilo, že výklad bude určen pro spící účastníky, ale jeho šarm tomu zabránil.

Dorazili jsme do oblasti solných dolů, BOCHŇA, WIELIZCKA, které se nachází poblíž Krakova, v r. 1978 zapsané do seznamu světového dědictví UNESCO jako Kopalna soli. Od 13 století do 21. století  byly v provozu, patří k nejstarším dolům. Naše cesta míří na CIECHOCINEK, lázeňského města 20 km od Toruně. Místní prameny mají léčivé účinky pro široké spektrum pacientů a jejich nemocí. Gradovna, promoční věže I ,II,III v Ciechocinku na získávání soli jsou významná technická památka/ (postaveny v 19. století) jsou největší konstrukcí v Evropě. Komplex promočních věží, solárna, lázeňský park tvoří historickou památku Polska. Vzniklé mikroklima, bohaté na chlor, brom, jod slouží k lázeňské terapii. Zhluboka jsme vdechovali lázeňský vzduch, někteří z nás se zde jistě v budoucnu vrátí.

TORUŇ je město Mikuláše Koperníka  a medových perníků. Je jedním z nejstarších měst. Od roku 1997 je zapsáno do seznamu světového dědictví UNESCO, od roku 2007 je součástí 7 divů Polska. Město nabízí jedinečně dochované památky, kam patří:

• Rodný dům Mikuláše Koperníka/ je komplexem 2 spojených domů na ulici M.Koperníka č.p. 15./
• Radnice ze 14. století s věží o 100 let starší je symbolikou času /1 věž -1 rok, 4 brány do radnice – 4 roční období, 12 sálů-12 měsíců, 365 oken-365 dní.
• Gotický chrám Nanebevzetí Panny Marie z roku 1350, dříve patřil ke klášteru Františkánů.
• Gotická katedrála sv. Jana Křtitele a  Jana Evangelisty se zvonem TRUBA DEI
• Kostel sv. Jakuba s výzdobou z mušlí, který leží na cestě do Santiaga di Compostela.
• Planetárium
• Gotická šikmá věž Bastilion,
• Toruňské sýpky v minulosti určené ke skladování obilí.
• Zřícenina hradu Německých rytířů ze 13-14. století
• Městské hradby
• Muzeum perníku

Toruň, která prošla divokou historií  se  změnami národnostními i geografickými, nás uvítala vůní perníku. Mosteckou branou se nám otevřela cesta do starého města, zastavili jsme se u domu Mikuláše Koperníka.  Při vstupu do gotického chrámu  Nanebevzetí Panny Marie z roku 1350, s 600let starými  vitrážemi v oknech a gotickými malbami nás ovanul dech posvátného místa. V soukromí si každý prožil svou návštěvu chrámu. Dál nás cesta  dovedla do gotického chrámu sv. Jana Evangelisty a sv. Jana Křtitele. Po domluvě a organizačních přípravách, řízených Otcem Aloisem se uskutečnila naše první mše svatá. Polských chrámem se rozléhal český zpěv,  poklekli jsme při  Proměnění Páně a mši svatou ukončilo požehnání kněze  na cestu. Vybaveni zásobami perníku jsme usedli do autobusu a rozloučili  se s Toruní. Byla krásná. V autobuse za zpěvu  mariánských  písní jsme se blížili  ke  KAPLI PAPEŽE JANA PAVLA II. Novodobý skvost architektury je lépe navštívit než popisovat.

Den se chýlil k večeru, když jsme dostali do rukou klíče od pokoje. Pan řidič se celý den staral o naše pohodlí, při každé přestávce s šarmem jemu vlastním nabízel nápojový servis. No prostě elegance. Večeře u společného stolu nás seznámila s poutnicemi z Hatě a večer mi neplánovaně uběhl  v příjemná společnosti v jídelně. S poděkováním PÁNU končí krásný den .

6.května

U snídaně s holkami z Hatě jsme poděkovaly Pánu za dary, obklopeni  vůní kávy s bohatou snídaní. Poprosili jsme sv. Kryštofa o požehnání na cestu a náš  autobus ve společné modlitbě k Panně Marii míří k MALBORKU. Hrad Německých rytířů Malbork leží na bifurkaci řeky Nogat na severu Polska v Pomořanském vojvodství. Obranná tvrz s plochou 250 000 m2 je největší gotickou stavbou na světě a také největší  stavbou z cihel na světě. Stavba byla zahájena v r. 1274 Řádem německých rytířů. V letech 1309-1457 byl hrad sídlem  velmistra řádu a hlavním městem křižáckého státu. Od r. 1410 se stal sídlem polských králů. Hrad se dělí na 3 části:

• podzámčí: střední hrad, palác velmistra
• palác: kontura, špitál, hotel, kaple
• vyšší hrad: řeholnický klášter, rajská zahrada.

Ve věži hradu je umístěna socha Panny Marie vysoká 8 metů s váhou 6 tun. Voda do hradu byla čerpaná ze 13 studní, přístupných ve všech patrech, s topením v podlaze a toaletami se spádem odpadu  do tekoucí vody. Ve skupině s česky mluvícím průvodcem, při výborné organizaci prohlídek a informacemi podanými na vysoké úrovni znalostí jsem se postupně seznámila s historickým místem, které v nás zanechalo silný dojem.

Při návratu  přes most řeky Nogat mladé poutnice rázným krokem   k radosti ostatních most rozhoupaly. V kavárně na druhém břehu řeky u šálku kávy, pohledem přes řeku jsme se rozloučili s hradem Malbork. S modlitbou poděkování Pánu za krásný den jsme se blížili k hotelu. Po večeři nás čekalo noční město Gdaňsk, plné pohody, hudby, vůně květin se mísila s vůní připravovaných jídel. Nasvícené budovy dokreslovaly celou atmosféru večera. Bylo to krásné rozloučení s městem Gdaňsk.

Město GDAŇSK bylo založeno jako rybářská osada v 7. století na řece Visle a Motlavě na břehu Baltického moře v Pomořanském vojvodství. Město patří do trojměstí Gdaňsk, Gdyně, Sopoty, má statut svobodného města a patří k nejstarším městům Polska. Jako člen Hanzy bohatlo obchodem s obilím, pivem a jantarem. Historie města Gdaňsk je spojena se Svatým Vojtěchem. Svatý Vojtěch  z rodu Slavníkovců se v roce 997 vydal na misijní cestu, putoval do Gdaňska, kde křtil nové křesťany. V témž roce 23. 4. 997 v dnešním Kaliningradu byl usmrcen pohany. 100 let po jeho smrti byl prohlášen za svatého. Je uctíván jako národní světec Čech, Polska a Maďarska. Do města Gdaňsk jsme vstoupili Zelenou branou. Prvním naším zastavením byla konkatedrála Nanebevzetí nejsvětější Panny Marie, sídlo arcibiskupa. Stavba v gotickém slohu  ze 14 století pojme 25000 věřících. Za 2. světové války byla silně poškozena a byla znovu  obnovena včetně diamantové klenby. Je zde umístěn vzácný obraz posledního soudu a vnitřní orloj. Radnice v novogotickém slohu byla silně poničena a po válce znovu postavena. Artušův dům  je novogotická stavba sloužila jako reprezentační budova určená pro návštěvy krále  a bohatých obchodníků, vedle Artušova domu je dům, který byl královským sídlem, dále je zde soudcovna a katovna, městská zbrojnice, Výšinná brána. Zlatá brána je spojena  se dvorem Svatého Jiří se sochou Svatého Jiří.

Po  prohlídce města jsme následovali Otce Aloise  do kostela Svatého Ducha. V komorním prostředí jsme se připravili na mši svatou. Šestý květen 2022 byl pro mne dnem, kdy jsem poprvé předčítala z Písma svatého. Opět chrámem zněly české mariánské písně, je máj, měsíc Panny Marie. Po proměně Páně a požehnání knězem postupně opouštíme kostel Svatého Ducha. Následoval volný čas, který si každý vyplnil po svém. Držela jsem se našeho průvodce pana Františka, umím se ztratit.  V počtu tří jsme dorazili do  kavárny plné dortů, které já nejím, a pan František je nemůže. Při placení šálku kávy se na mě usmála houska se šunkou a sýrem. Maruška zůstala o čaji, já a pan František jsme hodovali…

Krásný den plný slunce se chýlil k večeru, Přijala jsem pozvání na výlet k Baltskému moři.  Západ slunce  zbarvil břeh do zlatorůžové, pozorovali jsme prchavý moment krásy. Pak v pološeru se před námi vynořila pevnůstka WESTERPLATTE, kde se hrdinně bránili polští vojáci přesile Hitlerova vojska. Obraz pevnůstky hovoří, jaká hrůza tu musela proběhnout 1.9.1939. Zde začala 2. světová válka. Slova papeže Jana Pavla II. jsou vyryta do kamene  v blízkosti místa tragédie. V pietním místě se zrodila myšlenka s tichou vzpomínkou. Na vyvýšené mohyle se tyčil nad námi památník padlých.

Den byl nabitý dojmy, bylo namístě poděkovat poutníkům se zdravotními potížemi, jak celý náročný program zvládli.

7. května

S ranním sluncem jsme poděkovali  Pánu za dary, čekalo MĚSTEČKO HEL ve Viselském zálivu. Viselský záliv je velká laguna na jihu Baltského moře, oddělená od moře písečnou Viselskou kosou, která sahá přes hranice Polska do Ruska. V současné době se buduje přístav Elblag – polský Suez, v budoucnu zde proplují lodě bez nutnosti zajíždět do Ruska.

V pohodlí  s naším řidičem panem Pavlem Davidem  jsme dorazili do městečka Hel. Po chvilce bylo vše připraveno pro mši svatou. Opět zněla kostelem česká píseň na oslavu Panny Marie. Přijali jsme tělo Páně, po požehnání otcem Aloisem jsme se rozloučili s katolickým  chrámem vyzdobeným jantarem. Původní kostel městečka Hel byl protestantský, proto si katolická menšina vybudovala svůj kostel Těla páně. Později protestanti oblast opustili, ze starého kostela vzniklo rybářské muzeum. Zde jsme se dověděli  o historii, životě  a obchodování regionu. Z vyhlídky horního patra budovy jsme pozorovali sluncem zalitou pláž, lemovanou kavárničkami, obchůdky a restauracemi. Hel je prostě místem letních radovánek, vodních sportů, místo odpočinku. Opustili jsme Hel a zamířili  do Sopot.

SOPOTY (ze staroslověnského Supot – bláto) ležící  v severním Polsku v Pomořanském vojvodství u Gdaňského zálivu mezi městy Gdaňsk a Gdyně, s nimiž vytváří trojměstí, je nejmenším městským okresem v Polsku. Jsou vyhlášeným letoviskem s písečnými plážemi a jsou významné lázeňské centrum. Západní část města patří do troj-městského parku. Jsou známy hudebním festivalem, populární je maják, sloužící jako rozhledna  a rybářský přístav s kapličkou. Vedle polštiny je zde používaný jazyk kašubština, historicky byla tato oblast součástí Kašubska. Z památek  je to novogotický kostel sv. Jiří, původně protestantský, Prusy přebudovaný na katolický kostel sv. Andreje, a kostel Nejsvětější Panny Marie. Turistickým lákadlem je nejdelší dřevěné molo v Evropě. Z kultury je to  Lesní opera-lesní amfiteátr (vybudovaný v roce 1909, místo sopotského festivalu), Křivý dům z roku 2004, muzeum, galerie, lázeňské centrum. V parku s nakvetenými keři jsem se obklopila  atmosféru pohody a klidu, stejně tak na pláži. Vstupem na molo bylo možno pozorovat připlutí a  odplutí výletních lodí, zakotvené jachty a čluny. Na konci mola již stáli zodpovědní – pan František a otec Alois se  skupinkou  poutníků. Vychutnala jsem si šálek kávy  v útulné kavárně na molu, bylo nás několik, kdo to udělal stejně. Když se naplnil čas, pozvolna jsme opustili molo a cestou parkem zpět zvolna došli k autobusu.

S modlitbou poděkování Pánu za krásný den jsme se blížili k hotelu. Po večeři nás čekalo noční město Gdaňsk, plné pohody, hudby, vůně květin se mísila s vůní připravovaných jídel. Nasvícené budovy dokreslovaly celou atmosféru večera. Bylo to krásné rozloučení s městem Gdaňsk.

8. května

Ráno jsme naposled usedli ke společnému stolu ke snídani, holky z Hatě nás již očekávaly. Přátelství bylo stvrzeno na jejich pokoji se závěrečným focením. Čekal nás duchovní vrchol naší poutě ČENSTOCHOVÁ.             První zmínka o Čenstochové je ve 13. století, Jméno je odvozeno ze slovanského jména Čenstoch. V roce 1382 byl zde založen klášter Paulínů. Od  roku 1925 byla Čenstochová  sídlem biskupa a od r. 1992 je sídlem arcibiskupa a je nejvýznamnějším poutním místem v Polsku. V kostele Nanebevzetí panny Marie  se nachází slavná ikona Panny Marie Čenstochovské, které jsou přisuzovány zázračné vlastnosti. Podle pověsti Svatý Lukáš namaloval obraz Panny Marie na desku stolu, který měla Svatá rodina v Nazaretu. Dílo se stalo předlohou k vytvoření obrazu Panny Marie Čenstochovské. Ikona pochází z období raného středověku. Ve 12 století byla  převezena na Rus, o 100 let později putovala do Belzu a  od r. 1384 je její sídlo v Čenstochové v klášteře Paulínů. Do  této doby se datuje výzdoba šatů Panny Marie hvězdami. V roce 1655 došlo k  obléhání kláštera Švédy, nevelký počet mnichů se ubránil přesile nepřátel a Černá madona  byla korunována na královnu a ochránkyni Polska.

Nás Čenstochová  uvítala rozkvetlou alejí Panny Marie  a sluncem ozářenou věží chrámu Na nebe vzetí Panny Marie. Cílem naší pouti byla Jasna Góra (Clarus mons) a v ní kaple Svatého růžence. Zde Otec Alois oblékl kněžské roucho a společná píseň poutníků z Nového Jičína zahájila mši svatou. Na posvátném místě jsme přijali Tělo Páně a mariánská píseň poutníků byla rozloučením s kaplí Svatého růžence. Na volném prostranství před bazilikou Panny Marie Čenstochovské se celá naše skupinka poutníků dle pokynů Otce Aloise  pozvolna se přibližovala ke stovkám věřících u vstupu do baziliky. Ve vstupním vestibulu chrámu jsem ustoupila bokem, abych zapálila svíčku na poděkování Panně Marii. Tato chvilka stačila, že má skupina poutníků splynula v davu věřících, pozvolna jsem  postupovala vpřed sama. V chrámu Panny Marie Čenstochovské jako kapka v moři jsem se stala součástí věřících při mši svaté. Při proměně Těla Páně jsem poklekla  na stupínek, přímo před oltářem s obrazem  Matky Boží Čenstochovské před očima. Byl to vrchol mé pouti. Slavnostní chvíli ukončila společná duchovní píseň, má česká verze se spojila s polským jazykem v jeden chorál. Před bazilikou u stánku s velkou mísou svěcené vody s kropničkou ve tvaru štětky jsem se pokusila o informaci a oslovila bíle oděného bodrého Paulína. Informaci mi nepodal, ale  ve znamení kříže na mé tělo dopadla sprcha svěcené vody, dostala jsem požehnání. Dál má cesta vedla kolem baziliky, v modlitbě svatého růžence jsem se opět napojila na skupinu našich poutníků. Uvnitř ve mně zářilo světlo.

A již  tu byl autobus, v rozkvetlé aleji Panny Marie nás uvítal vždy usměvavý a laskavý pan Pavel David a s ním jsme se bezpečně  dostali do svých domovů. Otec Alois, pan František Vašek a pan řidič Pavel David získali náš obdiv a úctu.

Díky za vše s přáním zdraví a Božího požehnání.